Vadí nevadí


Vadí mi, když na mě pokaždé při otvírání mlíčka do kafíčka vyprskne smetana, když v šanonu najdu hledaný papír jako poslední, když doběhnu k telefonu, který právě přestal zvonit, když dostanu pohlednici s nečitelným podpisem, když někdo zavolá a nepředstaví se nebo řekne - tady Jarda a já nevím, kterej, když olizuju lep dopisní obálky a říznu se do jazyka, když si doma vyzkouším koupené boty, které mě najednou tlačí, když mi pokaždé přeteče ohřívané mlíko, když mě začne bolet zub vždycky v sobotu, když se na poště těsně přede mnou po vystáté frontě zaklapne okýnko s poukazem na vedlejší přepážku, když kdokoliv vysloví slovo pohoda anebo "bylo to suprový" anebo "neví, která bije" anebo "vo co gou". Ježí se mé češství, když slyším na Nově: "Volejte vaše Televizní noviny!" Otevírá se mi kudla v kapse, když musím v mobilovém záznamníku po nekonečné informaci, kam že jsem se to dovolala, vyslechnout: "Pro ukončení hovoru stiskněte křížek nebo zavěste!", anžto a protože já jsem debil, který neví, že má položit sluchátko a Eurotelpaegas málo vydělává, tak si musí nahrabat. Rostu, když mi někdo vypráví obsah filmu nebo románu. Vadí mi, že den co den je někdo z mých přátel okraden. Vadí mi pachuť nevyžádané intimity, kterou v nás zloději zanechávají, když se hrabou v našich kabelkách, kapsách, autech, domovech a berou nám předměty, které znamenají kus práce, potažmo kus života. A proto, kdo krade, je vrah. Vadí mi billboardy s dvojsmyslnými sexistickými slogany, vystavující polonahé ženy jako kobyly na trhu.Vadí mi televizní reklamy plné nechutně rozjásaných vymydlených rodin, které vybízejí skutečné ustarané rodiny ke konzumu. Vadí mi popření smyslu adventu a vánoc, když vidím zoufalé občany honící se za předměty, nakupující hmotu ve velkém, místo aby v klidu rozprávěli s bližními. Nevadí mi, když mladík v tramvaji vyskočí a pustí sednout babičku nebo dokonce starší dámu, když chleba upadne máslem navrch, když se strefím správným klíčem na poprvé do zámku, když ve spořitelně není ani noha a když po magistrále jedu v pruhu, který je nejrychlejší. Rozplývám se blahem, když potkám laskavou úřednici, prodavačku, tramvajačku, vstřícného tramvajáka, autobusáka, úředníka, prodavače. Jsem nadšená, když si v novinách přečtu dobrou zprávu, protože noviny, ať papírové, rozhlasové nebo televizní, jsou od toho, aby přinášely katastrofická zpravodajství. Těší mě, když občané Dolní Horní odvrátí svou občanskou angažovaností stavbu fabriky v chráněné krajině nebo založí ochotnické divadlo. S údivem zaznamenám, že politici vytvořili zákon pro blaho občana, že soud dožene do své síně tuneláře nebo komunistického zločince.

Jsem šťastná a život se najednou rozsvítí, když potkám hodného člověka. Jak pravil Beethoven - jedinou výsadou lidství je být hodným člověkem. A takového já potkám každý den. Amen.


Olga Sommerová