Provinciální parlament v srdci Evropy


Více než polovina našich občanů se vyslovila pro uzákonění registrovaného partnerství spoluobčanů stejného pohlaví. Více než polovina našich poslanců je proti. Lid obecný je velkorysejší a chápavější než intelektuálové ze Sněmovní ulice. Někteří vzdělanci zastupující lid posílají gaye a lesbičky na psychiatrii nebo do celibátu. Zřejmě neměli dosud čas přečíst si alespoň příručku o fenoménu zvaném homosexualita. Lid obecný nepotřebuje školení k tomu, aby pochopil, že život je rozmanitý a nedá se nacpat do žádné ideologie, byť na ní stojí dva tisíce let naše křesťanská kultura. Obyčejný člověk ví, že láska se nevynutí prosbou ani hrozbou, a miluje-li muž muže a žena ženu, je to nezměnitelné jako východ a západ slunce. Právo na lásku je nedělitelné, platí pro všechny. Mají ho poslanci a poslankyně, mají ho gayové a lesbičky.

Přísný Marek Benda (ODS) možná miluje Boha, ale nemiluje člověka, když praví, že "láska dvou lidí nemůže být důvodem k přijetí nějaké normy". Vlastimil Tlustý (ODS) se nechce dožít toho, že dva pánové vysvětlují synovi, kdo z nich je maminka. Krom toho, že vůbec nic nepochopil, jsem si jistá, že to není jeho starost. Jiří Payne (ODS) vidí jako jedinou alternativu k heterosexuál-nímu vztahu celibát. Liberální ODS nemíří do Evropy, ale do Kondelíkova. Na prahu 21.století se český parlament chová jako Kecal z Prodané nevěsty, který Mařence nutí Vaška, když ona miluje Jeníka. Čeští poslanci chovají ke svým homosexuálním spoluobčanům a voličům podobné předsudky a společenskou ustrašenost jako rodiče předminulého století ke svým dospělým dětem, když je nutili brát si toho, koho nechtějí. Hlas srdce prý není právní norma. V 19. století to platilo pro heterosexuály, v 21. století pro homosexuály. České země byly vždycky považovány za demokratické a svobodomyslné. Poslanecká sněmovna, výkvět a reprezentace národa, dokazuje opak. Dává nám na vědomí, že všichni jsme si rovni, ale někteří jsme si rovnější. Naši přátelé, sousedé, bratři a sestry, kteří si přejí stvrdit lásku a partnerství nejen před Bohem, ale i před společností, jsou hrubě diskriminováni v květnatém obalu pokryteckých řečí o respektu k jejich osobnostem. V sekularizovaných českých zemích nemůže být pravým důvodem k diskriminaci homosexuálů ortodoxní dodržování křesťanské ideologie. Důvodem může být zatuchlost českého kotlíku, v němž se daří mesiášskému komplexu poslanců, kteří prý chtějí zabránit zpochybnění tradičního manželství. Česká manželství jsou svou třicetiprocentní rozvodovostí zpochybněna sama sebou dávno před tím než se o registrovaném partnerství vůbec začalo jednat. Pravým důvodem třetího neúspěšného pokusu o právo na společností uznané partnerství dvou lidí je nedostatek empatie a křesťanské lásky v myslích a srdcích naší politické reprezentace.


Olga Sommerová